Rozvod v praxi: Nesporný vs. sporný rozvod a jejich právní rámec

Rozvod manželství je upraven v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), konkrétně od § 755 a dále. Aby soud mohl manželství skutečně rozvést, musí být prokázáno, že mezi manžely došlo k tzv. hlubokému a trvalému rozvratu vztahu – tedy že jejich soužití je nenávratně narušeno a není reálné, že by se obnovilo. Tato podmínka je zákonem označena jako „kvalifikovaný rozvrat“ a představuje základní předpoklad, bez něhož nelze rozvod povolit.

Pokud soud shledá, že manželství ztratilo svůj smysl – tak jak jej definuje § 655 občanského zákoníku, tedy zejména trvalé společenství života –, a že jeho pokračování postrádá opodstatnění, může přistoupit k rozhodnutí o rozvodu. Přesto i v případech, kdy je rozvrat vztahu prokázán, může soud výjimečně rozvodu nevyhovět– například z důvodu ochrany určitých rodinných nebo sociálních zájmů.

Rozvod může probíhat dvěma základními způsoby. Pokud jsou oba manželé schopni dohodnout se na klíčových otázkách – zejména ohledně péče o děti, výživného a majetkového vypořádání –, jedná se o tzv. nesporný (zjednodušený) rozvod. Jestliže mezi nimi naopak panuje zásadní neshoda, hovoříme o sporném rozvodu.

Nesporný rozvod: Rychlá cesta, pokud panuje dohoda

Nesporný rozvod představuje nejméně komplikovanou variantu ukončení manželství. Aby k němu mohlo dojít, musí být splněno několik zákonných podmínek:

• Manželství trvá déle než jeden rok.
• Manželé spolu nejméně šest měsíců nesdílejí společnou domácnost.
• Oba s rozvodem souhlasí a připojují se k návrhu.
• Manželé uzavřeli písemnou dohodu o vypořádání majetku, bydlení a případně výživného po rozvodu (s úředně ověřenými podpisy).
• Pokud mají nezletilé děti, předložili soudu dohodu o péči o ně po rozvodu, kterou soud schválil.

Sporný rozvod: Když dohoda není možná

Není-li mezi manželi shoda – ať už v otázce majetku, bydlení nebo péče o děti – soudní řízení se komplikuje a rozvádí se formou sporného rozvodu.

Stejně jako u nesporného rozvodu platí, že i u rozvodu sporného je nejprve nutné vyřešit otázku péče o nezletilé děti. Pokud se rodiče nedohodnou, soud zahajuje samostatné řízení, v němž rozhoduje o tom, kdo bude mít dítě ve své péči, jak bude probíhat kontakt druhého rodiče s dítětem a v jaké výši bude stanoveno výživné.

Toto řízení bývá zpravidla nejnáročnější částí celého rozvodového procesu – jak z hlediska délky, tak psychické zátěže. Soudy často přistupují ke zjišťování skutečných poměrů v rodině, nechávají si zpracovat zprávy od orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), případně zadávají znalecké posudky z oblasti psychologie. Do řízení jsou obvykle zapojeny i samy děti, což může být velmi citlivé a zatěžující pro všechny zúčastněné.

Kvůli potřebě pečlivého posouzení všech okolností může toto řízení trvat měsíce – v některých případech i déle než rok. Čím méně jsou rodiče ochotni spolu komunikovat a spolupracovat, tím náročnější celý proces bývá. I proto se v zájmu dítěte doporučuje vždy přednostně hledat dohodu.

Teprve ve chvíli, kdy je definitivně rozhodnuto o budoucím uspořádání péče o nezletilé děti – tedy o tom, u koho budou děti žít, jak bude probíhat kontakt s druhým rodičem a jak bude upravena vyživovací povinnost – může soud přistoupit k samotnému řízení o rozvodu manželství.

Na rozdíl od nesporného rozvodu, kde soud příčiny rozpadu manželství nezjišťuje, je u rozvodu sporného nutné se těmito okolnostmi podrobně zabývat. Soud zkoumá, co vedlo k trvalému rozvratu manželského soužití. Často se tak předmětem dokazování stávají velmi osobní a citlivé skutečnosti, jako je například nevěra, dlouhodobé konflikty, nezájem o společný život, psychické nebo fyzické

Výjimky, kdy soud manželství nerozvede – tvrdostní klauzule

Ačkoli soudy ve většině případů návrhu na rozvod vyhoví, pokud je manželství prokazatelně hluboce, trvale a nenávratně rozvráceno, zákon přesto stanoví výjimky, kdy rozvod povolen být nesmí – i když jsou ostatní podmínky formálně splněny.

Tyto výjimky mají chránit dvě specifické skupiny osob. První z nich je nezletilé dítě manželů, které by v důsledku rozvodu mohlo utrpět závažnou újmu na svém vývoji nebo životních podmínkách (§ 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku). Druhou chráněnou osobou je manžel, který o rozvod nežádá, nepodílel se významně na rozpadu vztahu a jehož situace by se rozvodem zásadně zhoršila – například kvůli věku, zdravotnímu stavu či existenčním důvodům (§ 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku).

Rozvodu manželství může soud zabránit zejména tehdy, pokud by odporoval:

• zájmu nezletilého dítěte, které by v důsledku rozvodu utrpělo vážnou újmu, a to s ohledem na jeho životní podmínky a prostředí,
• zvlášť závažnému zájmu druhého manžela, který se na rozpadu vztahu nepodílel hrubým porušením manželských povinností, a rozvod by pro něj znamenal mimořádně tíživý zásah – například zdravotní či existenční újmu.

Takové výjimky jsou však soudy uplatňovány velmi restriktivně. V praxi jde o výjimečné případy, kdy skutečně převažuje ochrana slabší strany nebo dítěte nad právem rozvést se.

Zajímavým příkladem, kdy soud návrhu na rozvod manželství nevyhověl, je rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. září 2009, sp. zn. 5 C 282/2008. V dané věci se jednalo o případ manželství trvajícího padesát let, kdy manžel podal návrh na rozvod poté, co se odstěhoval ze společné domácnosti.

Soud návrh zamítl s ohledem na mimořádné okolnosti, které v konkrétní situaci převažovaly nad právem na rozvod. Zejména vzal v úvahu vysoký věk obou manželů, dlouhodobé trvání jejich manželství a vážný zdravotní stav manželky, u níž existovalo riziko zhoršení onemocnění v důsledku psychického zatížení spojeného s rozvodem.

Rozhodnutí bylo následně potvrzeno Krajským soudem v Praze dne 13. ledna 2010, sp. zn. 30 Co 513/2009, který se plně ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a shledal, že podmínky pro aplikaci výjimky dle § 755 občanského zákoníku byly v daném případě naplněny.

Závěr

Rozvod manželství představuje právní ukončení jednoho z nejdůležitějších osobních svazků. Ať už se jedná o rozvod nesporný, kdy se manželé dokážou dohodnout, nebo o rozvod sporný, v němž je třeba řešit konfliktní otázky před soudem, vždy se jedná o zásah do soukromí, který s sebou nese právní i lidské důsledky.

Základní podmínkou rozvodu je prokázání hlubokého a trvalého rozvratu manželského soužití. I přesto zákon umožňuje v mimořádných případech rozvod nepovolit, zejména v zájmu slabšího manžela nebo nezletilých dětí.

V každé situaci je klíčové znát svá práva i povinnosti a včas vyhledat odbornou právní pomoc. Dobře připravený návrh a promyšlená strategie mohou celý proces výrazně usnadnit – ať už se rozvádíte dohodou, nebo sporem.