Předvolání k podání vysvětlení: Co vás čeká a jaká máte práva?

Jedním z často používaných nástrojů policejních orgánů v přípravném řízení je institut podání vysvětlení dle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Tento úkon představuje předběžný procesní prostředek sloužící k prověření skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu, a to ještě před formálním zahájením trestního stíhání. Přestože se nejedná o výslech, může mít tento úkon v praxi významné dopady, a proto si zaslouží pozornost jak ze strany právní, tak z hlediska obezřetnosti osoby, která je k jeho realizaci předvolána.

Podání vysvětlení může být požadováno po jakékoli fyzické osobě, u níž je důvodné předpokládat, že může přispět k objasnění skutečností důležitých pro další vedení trestního řízení. Nejčastěji jde o osoby, které byly přítomny události, jež je předmětem prověřování, případně mají vztah k účastníkům, místu nebo věci důležité pro posouzení skutkového děje. Může se ovšem jednat i o osobu, která bude v pozdější fázi řízení označena za podezřelou nebo dokonce obviněnou.

V souladu s § 158 odst. 8 trestního řádu má každá osoba možnost odmítnout poskytnutí vysvětlení v případě, že by tím mohla vystavit trestnímu stíhání sebe nebo někoho ze svých blízkých. Při podání vysvětlení musí orgány činné v trestním řízení respektovat zákonnou povinnost mlčenlivosti, která se vztahuje na některé profese – například lékaře, advokáty, duchovní, psychoterapeuty či sociální pracovníky. Tyto osoby jsou vázány mlčenlivostí ve vztahu k důvěrným informacím svých pacientů, klientů či jiných osob, jimž poskytují odbornou pomoc. V takových případech nelze požadovat podání vysvětlení, dokud dotyčný není platně zproštěn mlčenlivosti.

Pokud je osoba předvolána k podání vysvětlení dle § 158 trestního řádu, má povinnost se v uvedeném termínu dostavit, ledaže jí v tom brání závažné důvody. Mezi takové důvody může patřit např. akutní zdravotní zákrok, neodkladná služební cesta nebo jiná objektivní překážka. V takovém případě je vhodné neprodleně kontaktovat příslušný orgán, omluvit se a dohodnout náhradní termín.

V opačném případě, tedy pokud osoba výzvu zcela ignoruje a zároveň nepředloží relevantní důvod své neúčasti, hrozí jí ze strany orgánů činných v trestním řízení sankce. Mezi ně patří nejen možnost uložení pořádkové pokuty až do výše 50 000 Kč, ale také nařízení předvedení, které může být provedeno i bez předchozího upozornění.

V případech, kdy osoba, která je k podání vysvětlení předvolána, není srozuměna se svou rolí nebo pociťuje riziko, že by její sdělení mohla být následně použita proti ní, je vysoce doporučitelné využít právní pomoci advokáta. 

V průběhu trestního řízení může ze strany orgánů činných v trestním řízení dojít k pokládání tzv. manipulativních otázek. Tyto otázky mohou zásadním způsobem ovlivnit odpověď dotazované osoby, a tím zkreslit průběh dokazování. Právní řád takové praktiky nepřipouští, nicméně v praxi k nim stále dochází.

Manipulativní otázky se dělí do dvou základních kategorií:

Sugestivní otázky jsou takové, které v sobě obsahují určitou odpověď nebo předjímání skutkového děje. Jejich cílem je navést vyslýchaného k potvrzení určité verze událostí. Například otázka typu:
„Chápal jste už tehdy, že si berete něco, co vám nepatří?“
již předpokládá, že daná osoba něco odcizila a že si toho byla vědoma, ačkoli takový skutkový závěr dosud nemusí být ničím podložen. Obdobně může znít otázka:
„Věděl jste, že tím svým jednáním porušujete zákon?“

Kapciózní otázky obsahují nepravdivý nebo nepodložený předpoklad, který činí otázku zavádějící. Typickým příkladem je dotaz:
„Kde jste schoval věci, které jste si přisvojil?“,
který vychází z předpokladu, že k přisvojení věcí skutečně došlo, aniž by to bylo zatím prokázáno. Mezi další příklady kapciózních otázek patří:
„S kým jste se předem domluvil, že to provedete?“ nebo
„Kolikrát jste to udělal předtím?“

Takto formulované otázky porušují základní zásady spravedlivého procesu, zejména princip presumpce neviny a právo nevypovídat proti sobě. Je-li výslech veden tímto způsobem, je nezbytné, aby na něj okamžitě reagoval přítomný obhájce, který může proti otázce vznést námitku, žádat její zaprotokolování a dožadovat se respektování zákonného postupu.

Vývoj trestního řízení je v této fázi často dynamický a nejednoznačný, a proto je obezřetnost na místě.

Závěr

Záznamy o podání vysvětlení zpravidla nemají povahu důkazu, který by bylo možné přímo uplatnit v řízení před trestním soudem. Jejich obsah musí být v rámci dokazování zásadně nahrazen formálními výslechy osob, a to buď v pozici svědka, nebo obviněného. Přesto nelze význam podaného vysvětlení v přípravném řízení podceňovat. Výpovědi učiněné v této fázi totiž často určují směr dalšího postupu orgánů činných v trestním řízení – ovlivňují, jaké důkazy budou zajištěny, koho bude policie dále vyslýchat, případně zda bude zahájeno trestní stíhání.

Institut podání vysvětlení podle § 158 trestního řádu představuje důležitý nástroj orgánů činných v trestním řízení pro prvotní prověření podezření ze spáchání trestného činu. Ačkoli formálně nejde o úkon, který by sám o sobě měl bezprostřední důkazní hodnotu v řízení před soudem, jeho význam pro další průběh trestního stíhání je značný. Obsah vysvětlení může ovlivnit nejen směr vyšetřování, ale i právní postavení osoby, která jej poskytla.

Z toho důvodu je nezbytné, aby si každá předvolaná osoba byla plně vědoma svých práv, zejména práva odepřít podání vysvětlení, pokud by tím mohla přivodit trestní stíhání sobě nebo osobám blízkým. V případě jakýchkoli pochybností je vhodné využít odborné právní pomoci. Přítomnost advokáta může zabránit tomu, aby byla osoba vmanipulována do situace, která by mohla negativně ovlivnit její procesní postavení, a současně přispět k zajištění

‍