Stanovisko ÚOOÚ na provozování „kamery v autě“

Úřad pro ochranu osobních údajů („ÚOOÚ“) vydal stanovisko č. 1/2015, které pojednává o problematice kamerových systému umístěných ve vozidle, se záběrem mimo vozidlo. ÚOOÚ předně jasně stanovil podmínky nutné k provozování takových kamerových systémů v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

V prvé řadě je třeba zpracovávat kamerový záznam v souladu se stanoveným legitimním účelem, což je předně řešení dopravního incidentu, jehož je provozoval přímým nebo nepřímým účastníkem. Zároveň úřad demonstrativně uvádí okruh subjektů, kterým je v rámci legitimního účelu možné předat kamerový záznam. Důležité je také zmínit časové omezení k uchování těchto záznamů, který je 2 dny, pokud nejsou tyto záznamy použity ve smyslu legitimního účelu.

Ačkoliv výše cit. zákon tedy na pořizované záznamy v obecné rovině dopadá, jejich užití spadá do zákonné výjimky zpracování osobních údajů pro ochranu práv a právem chráněných zájmu, není tedy nutné plnit informační nebo registrační povinnosti, nebo získávat souhlas subjektu zpracování. Přesto má provozovatel kamerového systému povinnost zabezpečit dané záznamy před neoprávněným přístupem.

Použití těchto kamerových systému označuje ÚOOÚ za „nerizikové“, například ve srovnání se stacionárními kamerovými systémy, které jsou způsobilé zajistit provozovateli pravidelný přehled o výskytu a chování lidí v konkrétním prostoru.
Ale k této argumentaci je vhodné uvést, že nebezpečí kamerových systémů ve vozidle je právě v jejich mobilitě, a navazující případná relativní anonymita při zneužití těchto záznamů např. zveřejněním, jelikož z pouhého záznamu není
a priori možné, na rozdíl od stacionárních kamerových systémů, poznat kdo takovou nahrávku pořídil. Zároveň se zde nabízí otázka, do jaké míry bude ÚOOÚ schopen splnění výše uvedených zákonných požadavků vymáhat po provozovatelích těchto kamerových systémů.